Naše skoro přírodní zahrada

Než jsem měla děti, nechtěla jsem bydlet v rodinném domku a už vůbec jsem neplánovala se rýpat v hlíně. A hle, postavili jsme bungalov, ne vyloženě na samotě, ale zastavěná plocha obce to taky není. A za šest let od nastěhování už před ním máme i skoro přírodní zahrada. Nebudu lhát, že je to na sto procent ekozahrada či ukázková permakultura, protože různým moderním materiálům se nebráním úplně vždy. Využívám je ale jen tam, kde mi účelem a nebo cenou dávají velký smysl.

A tak máme vyvýšené záhony ze ztraceného betonového bednění ohrazené proti srnkám a zajícům plastovým pletivem. Pozemek totiž nemáme oplocený. Na těch zhruba 1400 m² čtverečních by to nebyla levná záležitost a nám se ani nechce koukat do drátů. Ochrana jednotlivých stromů, keřů a záhonků s plodinami ohrožovanými zvěří naprosto dostačuje.

… ” jak naše zahrada začala vznikat ” …

Přiznávám, že když jsme se nastěhovali, byla jsem z toho našeho pozemku … já nevím, zaražená? Tahle 140 m dlouhá nudle o šířce 12 až 14 metrů se mi víc než rok zdála jako nepřekonatelná výzva. Ona je to nudle navíc svažitá, převýšení dělá na celé délce „jen“ 20 metrů. A v metru až dvou pod povrchem je už skála. Hlína nad ní je chudá, nazrzlá a skoro samý jíl a kamení, místy od stavebních strojů ještě utužený.

Po tomto materiálu voda sjede po svahu rovnou dolů, bez terasování tu nic moc pořádného nevyroste. Dům stojí přibližně uprostřed pozemku. Vepředu nám základní terénní úpravy a zakopání nádrží na dešťovou a vyčištěnou odpadní vodu udělal bagr. Zbytek už byla čistě ruční práce, hromada ruční práce. Nicméně námaha se vyplatila, terasy spolu s variacemi na svejly pomáhají udržet vodu na svahu.

Střední část zahrady - maliníky, šalvěje, levandule a jahodníky

A vzadu, nahoře za domem? Tam bagr teprve řádit bude, snad příští rok. Zatím jsou tam velké drny vysoké proschlé trávy, podrosty trnek, šípků a myrobalánů, prostě lahůdka. S nejhoršími místy ale nemám v plánu bojovat, i tom přírodní zahrada je. Přijdou slepice, těm divočina vyhovuje.

… ” teď k té výstavnější polovině pozemku ” …

Ve spodní části to teď už jako zahrádka vypadá, i když práce mě tam ještě čeká dost. V těchto fotoalbech můžete vývoj naší zahrady sledovat. Po počátečním zoufalství a zahradním nicnedělání jsem začala jsem malým projektem, bylinkovou skalkou a pár trávníky.

Část zahrady nejblíže u domu - bylinková skalka a vinná réva

No, trávníky postupně „ukusuju“ na pěstování trvalek a skalka s bylinkami je nakonec poněkud větší, kromě kuchyňských bylinek obsahuje i léčivky, hodně odrůd pro pestrost a pro hmyz. A přes cestu je rozbudovaná další skalka, tentokrát květinová. Základ mi ve třech krabicích darovala manželova tety. Nechtěla jsem pěstovat kytky, ale nikdy neříkejte nikdy. Teď vymýšlím, jaké další nutně potřebuju.

Po bylinkové skalce už zahrada začala nabírat obrysy. Ano, občas se seknu a pak předělávám, přesazuju, zjišťuju, že ne všemu se u nás daří. Postupně ale buduju místa i pro rostliny, kterým sucho a přímé slunce nevyhovují. Za zahradním domkem vzniklo stinné místo pro kompostér, hosty, srdcovky. Možná by tam šel dát i javor dlanitolistý, jen z mých prvních velkých omylů (ano, nevydržel ostré slunce ani rok).

… ” přírodní zahrada nejen pro lidi ” …

Podél cestičky k domu se rozrůstají převážně původní druhy keřů, které podsazuju květinami. Za sousedovým dřevníkem pod mohutnějšími z keřů se vytvoří vlhké místo, kam bych ráda přidala medvědí česnek a možná i nějaké špalky na pěstování hlívy. Naopak na sušších a silně osluněných částech svahu jsou zaseté luční směsi od Planta Naturalis a zasazené šalvěje a levandule. U nich bych ráda vybudovala prostor vhodný pro ještěrky a hady, ať tu máme podmínky nejen pro ptáky a hmyz.

A co by to bylo za rodinnou zahradu, kdyby v ní nerostlo ovoce? Před terasou jsou zasázené stolní odrůdy vinné révy, po svahu dolů za bylinkami následují jahody a pak maliny a ostružiny, úplně dole pak borůvky. Ty ale i přes použití naprosto neekologické rašeliny (přírodní zahrada by se bez ní měla obejít) strádají, jáma v jílu drží vlhko asi až moc. O borůvkách ale až jindy, když se mi předělání záhonu podaří.

Přírodní zahrada na podzim - dýně, maliny a vinné hrozny

Další druhy ovoce ještě musím namyslet, kam přijdou. V dolní půlce zahrady nebudou chybět broskve, odolnější meruňky, muchovníky, kamčatské zimolezy, keřové višně, rybízy, angrešty a mrazuvzdorné minikiwi. Bujnější ovocné stromy a keře, jako jsou jabloně, hrušně, třešně, moruše a rakytníky zasadím až do zadní části.

A aby toho se svahem, skálou, jílem a suchem ještě nebylo málo, ukázalo se, že tu děsně fučí. Až tak moc, že ač bydlíme kousínek jižně od Brna a svah je obrácený k jihozápadu, prakticky celý den osluněný, vše nám tu na jaře rozmrzá a začíná rašit o dva, tři týdny později než o 500 m dál mezi domy v obci. Stejně tak na podzim mi začnou rostliny citlivé na chlad chřadnout o pár týdnů dříve.

… ” hlavně se poučit a přírodě se přizpůsobit ” …

Byla to řádná lekce, těch promarněných semínek zeleniny. Koho by to napadlo, že lokální mikroklima může být tak odlišné od toho jen o fous dál. Teď už vybírám odrůdy nižšího vzrůstu a hlavně vhodné do okrajových oblastí, prostě jak někam na Vysočinu.

Samozřejmě ty druhy zeleniny, které chutnají srnkám a zajícům, musí za plůtek. Není extra bytelný (plastové pletivo mezi tyčkami je hodně levná a funkční verze, i když umělině jinak nefandím) a ani vyšší než metr, do úzkého prostoru záhonu zvířata neskočí. Asi že by se jim pak špatně, bez rozběhu, skákalo ven?

Pohled na naši zahradu zespodu - kanadské borůvky a zeleninové záhony

A tak postupně zkouším a učím se, co v té naší (skoro) přírodní zahradě funguje. Co vypadá dobře v knížce, v reálu nemusí fungovat nejlépe. Mulčování slámou? U nás se mi neosvědčilo. Ale čerstvě posekaná tráva ano, jen ji muž musí vzít sekačkou včas, aby se do záhonu nevysemenila. V kombinaci s kartóny pod ní a rostlinami s rozložitými listy (dýně jsou paráda) nad ní a následným rytím a vybráním oddenků zhyne i většina pýru.

… ” pod plevelem a bez pořádné půdy zelenina moc neroste ” …

Pýru tady totiž máme až až, spolu se svlačcem, lebedou, šťovíkem, bodláky a pár dalšími extra odolnými plevely. Ale když se rozloží, není z toho vůbec špatná hlína. K tomu přidám kompost, koupený hnůj (joj, už abychom měli vlastní slepičky), popel ze dřeva, písek a pak můžu sklízet i mrkve, alespoň odrůdy s kratšími kořeny. Chřest nám tu prospívá výborně. Zasadit ho byl jeden z mých nejlepších nápadů.

Přírodní zahrada na konci léta - cukrová kukuřice a okurky

Letos se vydařily i listové saláty, hrášek, okurky nakládačky i trocha salátovek, fazolové lusky, řepy, cukrové kukuřice, cibule a různé dýně. S kedlubnami, ředkvičkami, rajčaty a paprikami ještě nejsem sladěná. Nejde čekat všechno hned a napoprvé, že jo? Na holku z paneláku tahle skoro přírodní zahrada už nevypadá vůbec špatně.

Pokud se Vám můj blog a zdejší recepty líbí, přidejte se i do mého klubu na portálu HeroHero. Najdete tam bonusový obsah. Ale budu ráda, když mě podpoříte i jednorázově větší či menší částkou.

Sdílet: