Váhala jsem, jestli sem tento recept vůbec dávat, ne vždy se pečení a vaření vydaří tak, jak si člověk představuje, ale někdy se to povede alespoň částečně zakamuflovat. Je pak už ná vás, jestli se budete tvářit sebevědomě, že to takto přesně mělo být, nebo jestli se přiznáte ke kuchyňské katastrofě. Já improvizovala s málo naskočeným piškotem (děti byly rychlé a rozmíchaly v těstě důkladně i sníh) a řidším krémem (želatina ho nenatužila tolik, jak jsem čekala). Dort jsem nakonec servírovala z krabičky lžící a dvouletý oslavenec byl spokojen se suchými odřezky piškotu, krémy on nemá rád – a už vím, že ani citrónový, ač mu jinak citróny chutnají.