Dýňové palačinky jí i dcera, která dýni zrovna nemiluje. A sladká lepkavá omáčka, to je terno. Ale pokud nechcete použít tolik panely, klidně omáčku vynechte a palačinky podávejte jen s ovocem nebo třeba s málo sladkým džemem (např. broskvovým od Relaxu).

Původně jsem tento recept odladila s mandlovou moukou, palačinky měly jemnou, ne moc výraznou chuť, bez váhání jsem je chtěla přidat na blog. Nicméně pak mě napadlo, že by to mohlo fungovat s oříšky – a výsledek předčil očekávání. Vznikla perfektní nedělní snídaně. Tyto palačinky můžete samozřejmě udělat i bez omáčky, ale velmi kvalitní kakaový prášek a panelu na ni seženete např. v Čokoládovně Troubelice.

Tento recept jsou vlastně dva recepty v jednom, mají podobný surovinový základ a stejný postup. První variantou jsou bulky s kokosovou moukou, ty se dají péct i přímo na plechu, protože drží tvar, ale tolik mi nechutnají. Druhá varianta obsahuje mandlovou mouku, syrové těsto je řidší a je potřeba ho péct v nepřilnavých košíčcích na muffiny.

Vyzkoušela jsem několik různých receptů na paleo chléb, byly jedlé, ale ani jeden nevyšel tak, že bych ho chtěla péct znovu. Nepřestala jsem hledat recepty a zkoušet je upravovat, až se mi povedl jeden kynutý (ano, vážně kynutý paleo) bochník podobný toastovému. Byl jen trochu vlhčí a také nižší, ale to spravila úprava poměru a množství surovin. Vzhledem k použití tapiokové mouky a vyššího množství kešu ořechů není nízkosacharidový, nicméně si myslím, že by se mohl povést i bez tapiokové mouky (přidala bych jedno vejce a ubrala trochu vody), část sacharidů z kešu pak snědí kvasinky a také nespořádáte celý bochník najednou. Zkuste experimentovat.

Z několika důvodů jsem se rozhodla zkusit nejprve omezit a nakonec úplně vysadit ze svého jídelníčku veškeré obilniny kromě rýže (a na tu třeba taky dojde časem). Občas mě chytí chuť na pizzu, tak co s tím? První dva pokusy za moc nestály, ale ten třetí ano. Nebudu se chlubit cizím peřím, narovinu přiznávám, že povedený recept na těsto jsem našla na blogu Paleo Spirit. Připravenou pizza placku jsem potřela svou osvědčenou rajčatovou omáčku a obložila světle zelenou paprikou, červenou cibulí, šunkou, paprikovým maďarským salámem a trochou bůvolí mozzarelly. Ale samozřejmě můžete použít i jiné ingredience.

Váhala jsem, jestli sem tento recept vůbec dávat, ne vždy se pečení a vaření vydaří tak, jak si člověk představuje, ale někdy se to povede alespoň částečně zakamuflovat. Je pak už ná vás, jestli se budete tvářit sebevědomě, že to takto přesně mělo být, nebo jestli se přiznáte ke kuchyňské katastrofě. Já improvizovala s málo naskočeným piškotem (děti byly rychlé a rozmíchaly v těstě důkladně i sníh) a řidším krémem (želatina ho nenatužila tolik, jak jsem čekala). Dort jsem nakonec servírovala z krabičky lžící a dvouletý oslavenec byl spokojen se suchými odřezky piškotu, krémy on nemá rád – a už vím, že ani citrónový, ač mu jinak citróny chutnají.

Jedná se o upravený recept na paleo tortilly, osobně mi připomínají spíš palačinky, jídáváme je obvykle nasladko. Ale zamotat je se slanou náplní jisté půjde také, mají neutrální chuť a jsou dostatečně pevné, aby náplň udržely a nepotrhaly se.

Dort, který jsem si upekla ke svým pětatřicátým narozeninám, je spíš tučnější a hutnější, ale přesně mi chutí padnul do počasí, jaké tehdy bylo. Je promazaný a ozdobený nemléčnou „bíločokoládovou ganache“ (kvůli použitým surovinám ale béžové barvy) a jahodami. Krém je potřeba chystat den předem, aby stihnul zhoustnout. Piškot se mi vyvedl poměrně nízký, tak jsem si řekla, že když už mám půlkulaté narozeniny, tak si udělám i půlkulatý dort.

Toto sušenkové těsto bez pohromy zvládne opakované rozvalování, jen je potřeba ho mít dostatečně studené z lednice, aby nebylo moc měkké a lepkavé. Je určitě možné ho různě ochutit, např. skořicí či vanilkou, případně pro přísnou bezmléčnou variantu máslo nahradit kvalitním margarínem. Já zatím vyzkoušela jen základní světlou (nebo šafránem potřenou žlutou) a tmavou kakaovou verzi a obě dohromady v zebřím vzoru, který na první pohled vypadá, že je složitý, ale podle tohoto fotonávodu se mi povedl hned napoprvé. V odkazu ani není třeba číst instrukce, hotový pruhovaný hranolek se vloží do mrazáku, dokud těsto nezpevní natolik, že se dá dobře krájet nožem na plátky.

Nějakou záhadou tyhle vafle chutnají, jako kdyby byly z odpalovaného těsta. Kombinovala jsem dva různé recepty a přidala něco vlastní invence a stvořila jsem vafle, které chutnaly sice jinak, než jsem plánovala, ale přesto báječně. Přidávat psyllium není nutné, ale pokud ho použijete, budou vafle na povrchu trochu křupavé a při chladnutí nebudou tolik gumovatět. Stejně jako v případě máku rozmixuju zlatého lněného semínka větší množství, které uchovávám v uzavřené krabičce v mrazničce a podle potřeby odebírám, před použitím ho není nutné rozmražovat, je i tak sypké.