Myšlenka zvýšení vrstvy úrodné zeminy pro pěstování zeleniny nad úroveň terénu není nic nového. Naše vyvýšené záhony v sobě spojují jak tradiční znalosti a postupy, tak i moderní materiály. Okraje záhonů jsme postavili pevné, z betonových tvárnic. A vnitřek záhonů tvoří ekozahradnická klasika neboli spousta vrstev rostlinného materiálu. Proč jsme zvolili tento přístup, se budu snažit vysvětlit v tomto článku.
Než se rozhodnete vyvýšené záhony zbudovat, doporučuji si o nich co nejvíce nastudovat. Nehodí se všude a pro všechny. Mými hlavními zdroji informací jsou kniha Jaroslava Svobody Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku a jeho web Ekozahrady. Užitečný mi přijde i anglicky psaný blog Tenth Acre Farm. Jeho autorka Amy Stross hospodaří sice ve Spojených státech amerických, ale v podobných podmínkách jako my. Pokud vám i pak vyvýšené záhony přijdou jako dobrý nápad, zkuste nejprve postavit jeden. A uvidíte, jestli vše bude fungovat tak, jak jste si představovali.
… ” nejprve trochu teorie ” …
Vyvýšené záhony je možné stavět na rovině i ve svahu. Zvažte ale vyšší pracnost a finanční náročnost jejich vybudování. Životnost i cena záhonů bude hodně záležet na použitém materiálu, nabízejí se různé druhy dřeva, kameny, silné plechy i betonové tvárnice. Nicméně nemusíte vybudovat hned celou řadu záhonů, stačí začít jedním a další přidávat až dle vašich možností.
Základem snazšího setí, sázení, údržby během sezóny a následné sklizně je správně zvolený rozměr záhonu. Ideální výška se udává okolo 70 až 80 centimetrů. Co se týče šířky, vyzkoušejte si, jak daleko dosáhnete. Ať se pak snadno postaráte nejen o okraje, ale i o střed záhonu, aniž byste na něm museli balancovat či dokonce do něj šlapat. Díky nevstupování na plochu záhonů se zemina tolik nezhutňuje.
… ” a to vede k otázce, zda rýt či nerýt ” …
Vyvýšené záhony je samozřejmě velmi obtížné rýt. Nicméně záleží na vašem přístupu k zahradničení. Jedním z permakulturních principů je totiž právě vynechání rytí. Případně se na jaře před setím použijí k provzdušnění záhonu pouze rycí vidle.
Přesto půda zůstává kyprá. Uvnitř hlíny vznikají po zetlelých koříncích a díky činnosti mykorhizních hub, žížal a jiných organismů chodbičky. A rytím byste tuto síť komůrek a vláken jen poškodili. Kromě zdrojů živin zapracovaných do zeminy při výstavně záhonu se později hnojí již jen shora, například uleželým kompostem či hnojem, postupně se rozkládajícím mulčem a nebo zasetím jednoletého zeleného hnojení na konci sezóny. Teoreticky by se díky zvednutí nad terén a případnému mulčování neměl záhon ani tolik zaplevelovat.
Zvednutí pěstební plochy nad terén je obrovským plusem u málo úrodné či jinak problematické půdy, ve které by jinak nevyrostlo skoro nic jedlého. Vlastnosti hlíny jde poměrně snadno upravit během jejího vrstvení do záhonu prokypřením a přidáním dalších složek.
Vyvýšený záhon je dokonce možné kombinovat s německou kopou neboli hugelkulturou. Záhonek sice bude mít ohrádku, ne volně přístupné šikmé stěny, ale jeho základem stále bude vodu zadržující a pomalu se rozkládající dlouhodobý zdroj živin. Ten tvoří různě silné větve a zelený materiál.
Navršená hlína se rychleji prohřívá. To na jaře a na podzim vede k prodloužení doby vhodné k růstu rostlin. Zahradnickou sezónu můžete ještě více protáhnout dočasnou přeměnou vyvýšených záhonů v pařeniště. Avšak během léta může teplo přispívat k rychlejšímu vysychání záhonu. Nicméně to můžete ovlivnit již zmíněným mulčováním, základem z německé kopy, hustotou rostlin a kombinací více druhů plodin.
… ” a teď od teorie k praxi ” …
Vzhledem k svažitosti pozemku a těžké kamenité jílovitě půdě jsme na okraje vyvýšených záhonů použili betonové tvárnice. Vykopali jsme (ano, množné číslo, neboť i já pracuji s rýčem, lopatou a občas také s krumpáčem) základy. Minimálně první řada tvárnic tak leží pod původním povrchem. Umístili jsme další řady tvárnic až do požadované výšky záhonu, vložili do nich ocelové výztuže (roxory) a vše zalili betonem. Vím, železobeton není přírodní materiál, ale jeho životnost a pevnost je vysoká. Počítáme tedy s tím, že záhony jsou umístěny trvale. A nejspíš nás přežijí.
Postavením stěn záhonu ale naše práce neskončila. Tedy manželův podíl na tvorbě záhonu skončil, ale můj pokračoval. Ještě bylo třeba ho naplnit. Použila jsem především místní zdroje a obsah záhonu v průběhu vršení prolévala vodou. Nejprve jsem ze dna budoucího záhonu vyryla drny a povrch skopala do roviny. Na zeminu přišly silné větve z prořezu starých usychajících ovocných stromů, okolo stěn záhonu nopová fólie. Na větve jsem navršila kořeny nahoru otočené travní drny a zelený materiál. V případě prvního, vrchního, záhonu šlo o vytrhaný vzrostlý plevel. V případě druhého záhonu to byly ne úplně zdravé listy cuket a patizonů, prostě co bylo zrovna dostupné.
Další vrstvu tvoří slabší větve. Ty nejtenčí a nejpokroucenější větvičky jsem ale spálila, ostatně i popel pak našel svoje využití. Na menší větve jsem nasypala buď plevel a řebříček, nebo posekanou trávu, nať topinamburů a uschlé výhony okurek. Řídila jsem se podle toho, co v okolí zrovna rostlo a bylo potřeba uklidit.
Poté přišla na řadu v několika vrstvách hlína, písek a již zmíněný popel. Ptáte se, proč písek a popel? Pískem jsem se snažila odlehčit naši těžkou jílovitou zeminu. A popel obsahuje spoustu minerálních látek a odkyseluje půdu. Podle převažujících druhů plevele, tedy jitrocele, ptačince žabince, šťovíku a rmenu, se totiž dá soudit na kyselost místní hlíny.
… ” organické hmoty mi nakonec přišlo málo ” …
Do dalších vrstev zeminy jsem proto společně s pískem přidala i přírodní hnojivo. Při budování prvního záhonu nebyl náš kompost ještě dostatečně vyzrálý, do záhonku jsem tedy nasypala kupovaný granulovaný kravský hnůj a rohovinu. Při budování druhého vyvýšeného záhonu už nějaký kompost dostupný byl a já ho neváhala použít. Poslední vrstva půdy a záhon byl připraven k sázení či setí. A jako bonus mi z celé akce zbyla docela slušná hromádka kamenů, které se mi hodí na postupně dokončované skalky, květinovou a bylinkovou. Ještě mi zbývá vyřešit okolí záhonů, pravděpodobně na podzim zaseji trávní směs. Pokud se trávník neosvědčí, přijde na řadu mulčování.
Pokud se Vám můj blog a zdejší recepty líbí, budu ráda, když mě podpoříte. Můžete mi poslat na účet menší či větší částku. Napadá-li Vás ale jiná možnost, jak mi pomoci chod blogu udržovat, neváhejte mě kontaktovat.
